Tento blog spí!! A ještě nějakou dobu spát bude! Občasné mluvení ze spaní není známkou probuzení...!

Leden 2010

Talentovky

30. ledna 2010 v 17:53 | Lamentia |  Bla bla...
Je pondělí 18.1. 2010. Něco kolem 5. hodiny ranní. Spokojeně se válim v pelechu, tulim se k méďovi a snim si svoje více či méně erotické sny o Synysterovi. Z tohoto blaženého stavu mě vytrhává máma slovy "Kačí vstávej". Nějak se mi povedlo vylízt z postele a připravit se k odchodu. Je vtipný takhle po ránu, čtyřčlenná rodina s jednou miniaturní koupelnou a všichni pospíchaj! Nakonec sme to teda nějak zvládli... tušim, že nestojíte o detailní popis jak sem šla na záchod, jak sem si čistila zuby, jak mi nešla zapnout podprsenka, jak sem nemohla přijít na to, kudy se do toho trička leze,...
Někdy v 6:05 nám (mně a tátovi) jel bus do Prahy. Asi 5 minut sme šli na zastávku a dalších 5 čekali až se dostaví autobus. Já se eště pořád nestihla pořádně probudit a byla mi šílená kosa. Když přijel bus, tak sme přelezli menší horu sněhu na okraji chodníku, aby sme se do toho busu vůbec dostali. Jak prohlásil řidič "Všude je to odhrabaný, jenom u Energie se na to zas vysrali!"
Táta řikal, že v autobuse bylo teplo. Mně byla zima. Takže sem vytáhla Mp3 a pustila si californskej popík (A7X) na zahřátí. No jde to trochu ztuha, představovat si spoře oděného Synystera pod palmou, když vám omrzá zadek a pozorujete venku půlmetrový závěje...! Nakonec se tam trochu oteplilo... v životě by mě nenapadlo, že v tuhle nelidskou hodinu jezdí autobusem tolik lidí! Takže se to tam hezky zafunělo, což mělo taky za následek, že se zamžily okna a já místo siluet stromečků viděla jenom bílý (sníh), žlutý (světla) a černý (to ostatní) fleky. No a když mi přestala bejt taková strašná zima, tak sem na zbytek cesty vypnula a topila se v hlubokých myšlenkách typu "Jé hele přechod! To už sme v Praze? Aha... v Lidicích...".
Asi po hodině sme dorazili na Dejvice a zahučeli do metra. I táta uznal, že tam byla zima!! Celou cestu metrem sem strávila civěnim na zadek nějakýmu týpkovi, co stál u dveří. Zadek měl fakt nádhernej! S obličejem už to bylo horší... Na mě tam pro změnu celou cestu vejral nějakej emák. To byla prča, když sem potom do emáka vrazila, když sem na Hollarce vycházela z hajzlíků...!
Na Želivskýho sme se vyhrnuli ven. No... musim říct, že co se pražskejch chodníků týče... na nějaký odklízení sněhu se tu vysrali eště víc než na Kladně!
Došli sme na Hollarovo náměstí, počkali až otevřou školu, zaplatili "startovný" a tatínka vyhodili. Já dostala obálku a byla nahána spolu s dalšími pár uchazeči do prvního patra, kde sme chvíli zmateně valili oči a pak na nás začala mávat nějaká ženská a navigovat ať jdeme tam do učebny. Bylo tam 8 lavic u každý klasicky 2 židličky a ještě další 2 židle navíc volně v prostoru. Typovala bych to na učebnu anatomie nebo nečeho takovýho. Byl tam gigantickej plakát kostry a pár menších plakátů svalstva, model kostry, kterýmu chyběla ruka (teď nevim, jestli jedna nebo obě...) a v rohu na skříňce byla socha atleta s rozpřaženejma rukama, na který mu někdo navlík rukavice. To vypadalo geniálně! V rohu u dveří bylo umyvadlo a v rohu za mou kapalo ze stropu. Docela příjemná místnůstka.
Chvíli sem tam tak seděla, pak přiběhnul profesor, co měl tu naší skupinku celej den na starosti a řek ať si zatim vyplníme ty lístečky v obálkách, který sme dostávali. Na lístečku bylo napsaný číslo (v mym případě 21) a pod tim sme měli vyplnit jméno, adresu a rodný číslo. Potom profesor rozdal čtvrtky a dával instrukce, ať zezadu k razítku školy napíšem to naše číslo a ať si to číslo zapamatujem. "Kdo zapomene dvojciferný číslo, toho nevezmem už jenom proto, že neuspěl v základnim testu inteligence! Radši si to číslo někam napište. Třeba na prkno." To víš že jo! Si budu čmárat po prkně! Napsala sem si ho na ruku. Lihovkou. Eště v pátek sem ho tam měla! Lístečky s číslem sme totiž odevzdávali.
Když nám rozdal ty čtvrtky, tak sme měli eště asi 5 minut čas do zahájení. No, jak sem tam tak seděla, civěla na ten prázdnej papír a čekala, tak mě najednou chytla šílená nervozita. Všechno to, co sem měla prožívat už asi nějaký dva měsíce, nahuštěný v těch pěti minutách! Pak se rozrazily dveře, vešel profesor a s nim dvě slečny. Každá zabrala jednu volnou židličku a nám začaly naše dvě hodiny kreslení portrétu. Vzala sem do ruky tužku, zhluboka se nadechla a udělala první rozklepanou čáru. V tu chvíli se veškerá nervozita rozpustila. Vygumovala sem tu čáru a začala kreslit. Naznačila sem tvar obličeje a pak sem se dostala do toho svýho kreslícího transu.
Lavice v tý učebně byly rozestavený do dvou obouků (4 a 4). Každej ten oblouk měl jednu z těch holek. Bylo to tak, že 2 lidi kreslili anfas, 4 lidi (mezi nimi i já) poloprofil a 2 úplnej profil.
Ta naše slečna byla taková dost tuctová. Taková ani hezká ani ošklivá. Měla trochu prasečí rypák a rty, co se neuvěřitelně blbě kreslily! Ale jinak se nekreslila úplně nejhůř. Nejvíc mi dala zabrat právě pusa a pak vlasy, páč jich měla hodně a měla blbej účes!
Ale s výsledkem sem byla spokojená. Podoba tam byla a co sem okukovala u ostatních, tak bych řekla, že sem jí měla nejpodobnější.
Odevzdali sme portéty a měli sme pár minut přestávku. Všichni vytáhli jabko... Já se vydala hledat záchody. Já se svym orientačnim smyslem sem byla ráda, že sem trefila ven ze třídy a pak sem se přisrala k holce co seděla vedle mě a taky šla na záchod. Takže sem se nechala vést a nějaký záchody sme našly. No právě pak, když sem šla zpátky sem to narvala do toho emáka z metra. Což mě eště víc dezorientovalo a měla se fakt hodně velkej problém trefit zpátky do tý učebny... ale povedlo se! Sem na sebe pyšná!
Když sem dorazila akorát se rozdávaly papíry pro další disciplínu. Fantazijní úkol barevně, akvarel tempery, téma: strom plný pohádek. Štěstí jak kráva! Strom je to jediný, co umim namalovat! Takže sem se rozjařeně pustila do práce, modlila sem se aby ten "strom plný pohádek" nechtěli doslovně a asi za hoďku a čtvrt sem byla hotová.
Fakt nepochopim... proč všichni měli ten strom hnědej... jenom já modrej...!
Aspoň sem zaujala... Ten profesor nám vždycky zadal práci, pak vypadnul asi po hodině přišel, přelítnul všechny práce pohledem a zase odešel. A při stromu takhle přišel, já už to měla skoro hotový, a on zase přelít pohledem, pak se tak zaseknul, vrátil se k mýmu obrázku a čuměl na to eště asi pět minut...!!
Potom následoval nejtežší úkol z celejch talentovek... narovnat tempery do krabičky tak, aby šla zavřít! I to sem zvládla!
Další byl test z Čj a všeobecných znalostí nebo čeho. Nic moc těžkýho.
Pak půlhodiny přestávka na oběd. Vyběhla sem před školu, kde na mě čekal táta, pokecali sme, já si snědla pár vaflí, jenom aby se neřeklo. Hlad sem neměla.
Třetí úkol byl piktogram. To je zjednodušenej stylizovanej obrázek. Téma: sport.
Vybrala sem si plavání. Díkybohu sme to nemuseli dělat tuší, jak sem si původně myslela, ale stačilo cokoliv černýho. Takže lihovka! (Sem vášnivej lihovkofil) Udělala sem pár vlnek a v nich panáčka. Sice vypadal, že se spíš topí, ale to k plavání taky patří... Takže hotovo. Ale tim mi vyvstal problém. Jestliže na ten piktogram máme dvě hodiny, co budu dělat tu zbývající hodinu a půl? Sice sme měli možnost udělat eště jeden, ale mně se do toho vůbec nechtělo, protože piktogramy mě fakt nebavěj! Takže sem se tam tak povalovala, čmárala si lihovkou, v duchu nadávala, že ty okna sou nějak zabarvený a skoro přes ně neni vidět ven, SMSkovala s Eliškou, pozorovala ostatní a přemýšlela nad spoustou kravin. Hlavně sem řešila, že mam číslo 21, sem narozená 20.1. a je rok 2010... pořád 21! Pus eště, že když sečtu 2 a 1 dostanu 3 a trojka se v mym životě taky hodně vyskytuje...
No a konečně poslední úkol. Dostali sme tentokrát jenom A4 čtvrtku, tři barevný papíry v různých odstínech modré a zadání "udělejte koláž na téma zvíře". Původně sem chtěla udělat veverku, ale pak sem si vzpomněla, že nevim jak veverka vypadá. Takže sem dělala co jinýho než činčilu! Na to už byla jenom hodina, a to bylo tak akorát. Zajímalo by mě, jak to dělám, že vždycky když manipuluju s lepidlem, sem od něj zapatlaná snad až za ušima...! Taky se mi povedlo si na tu bílou podkladovou čtvrtku udělat šmouhu nehtem (jéje, ten červenej lak fakticky barví!). Ve výsedku činčila ale nebyla až tak hrozná!
A konečně domů! Byla sem tak neuvěřitelně utahaná! Ale taky spokojená sama se sebou a dost vytlemená. Bylo mi teplo! Kromě toho, že na Hollarce maj hezky teplíčko mě asi taky hřál pocit dobře odvedený práce! Můj úžasnej táta vyzvednul moje domácí práce eště než se tam vytvořila ta šílená fronta, takže když sem se konečně vybatolila ven, už tam na mě čekal.
Dál už bylo zase metro, po pár minutách čekání autobus, krátká cesta přes zasněžené a neodhrabané sídliště a krátce po šesté hodině večerní sem byla opět doma.


No v úterý sem zjistila, že je mi úplně jedno jesti mě vezmou nebo ne. Ono to bylo asi hlavně tim, že sem si doopravdy ani na chvíli nepřipustila, že by si mohli dovolit mě nevzít...! A taky že mě vzali. Byla sem 22. Ze 133 zúčastněných docela dobrý ne? Brali 33. Nahrabala sem si 184 bodů ze 335 možných. To je víc než půlka! Já sem spokojená!


Ha... já řikala, že to bude tolik podrobostí, až vás to bude mrzet!


Vrtochy... vrtochy...

29. ledna 2010 v 20:25 | Lamentia |  O nás a o blogu
Sem se rozhodla... že Kirsti už sem dost dlouho, takže si dám menší pauzu!
Přezdívku Kirsti absolutně miluju a za nějakou dobu se k ní určitě zase vrátim, protože Kirsti, to sem prostě já! Ale teď si od ní potřebuju odpočinout!
Říkejte mi prosím Lamentia!
Nemusíte si mě nikde přepisovat. Je to fakt jenom přechodnej stav!
Takže jenom abyste věděli, až vám na blog napíše Lamentia, že to neni žádnej úchyl, ale stará dobrá Kirsti (já vim, že se to nevylučuje... ale... radši nic...)!

Jinak Lamentia je moje oblíbená nekromantka z Heroes of Might & Magic IV, takže odtud původ jména...


Martyr Of The Free Word

28. ledna 2010 v 21:21 | Kirsti |  Bla bla...
Titulku si nevšímejte... prostě sem se rozhodla, že už mě nebaví furt vymejšlet názvy článků, tak sem tam napsala název první písničky, co mě napadla (No... upřímně... úplně první mě napadlo Fucked With a Knife... ale to si nechám až na příště...)



Tak co lidi vysvědčení??
U mě furt stejná nuda...
Třídní, když mi předávala "smolnou listinu", mi oznámila, že sem nejlepší na škole... u nás, v béčku a v háčku už vůbec, neměl už nikdo jinej samý...
Nojo... já sem taková typická jedničkářka, nejlepší žákyně školy...! Jó, kdyby byli všichni jako já! Jen si představte... škola plná šílenejch flegmatickejch umělecky založenejch metalistů, který nekomunikujou, permanentně se tleměj, válej se po lavici a místo toho, co maj dělat si čmářou, nejlíp do sešitu (případně píšou "Synyster Gates" nebo "Corey Taylor" nebo "FUCK" na všechno co jim přijde pod ruku... hm... např. na Lady sešit matiky...)
Vám někdy budu muset vyfotit moje sešity matiky...


Děláte někdy o tělocvik pětiskoky??
Loni se ožralá Uzlice a střízlivá Drunda předháněly, kdo skočí víc... včera byla Míša střízlivá, takže to nebyla taková prča... no... i když...
Všichni sme měli tři pokusy...
Můj první pokus: První skok jakž takž. Druhej sem hodila tak trochu tlamu. Třetí dobrej. Čtvrtej sem skončila na zádech. Pátej dobrej.
Druhej pokus sem zvládla všech pět skoků bez jedinýho pádu!!
Třetí pokus: Co skok, to tlama! Obzvlášť při tom poslednim sem se fakt geniálně rozmázla a výborně sem se praštila do kolena!
A dneska! To byla/je teprv sranda!!
Člověka už tak nějak nenapadne se po tom protáhnout... takže dneska sem měla hodně velkej problém vůbec jenom vstát z postele! A do schodů, nebo ze schodů... jááj! Všechno mě bolí!!


Jinak, slíbila sem vám ty podrobnosti o talentovkách... hodlám to splnit!
Nevim jestli zejtra, podle toho v kolik se vrátim... ale spíš až o víkendu.
Zejtra jedu s Eliškou do kina, na "Avatára". Já už na tom byla u nás v Hutníku, nadchlo mě to a rozhodla sem se, že nemůžu žít, pokud neuvidim ten světélkující les a vznášející se skály ve 3D! Původně sme měli jet na Imaginarium, ale to na Zličíně nedávaj, takže bysme museli na Floru... no a a) z Kladna na Floru narozdíl od Zličína neni přímej spoj, takže bysme museli busem a pak eště metrem... a b) Parnasse dávaj až někdy od pěti, což je dost pozdě... a jak sem psala a), je to dost cestování a Lucku rodiče nepustěj... a přece nemůžem jet na Ledgera bez Lucky! Takže si počkáme až bude Heath na Zličíně nebo na Kladně... A já nevim proč to sem píšu...

Končim! Končim!
Jdu radši spát!
Poslední dobou sem pořád unavená a chovám se divně!
Hm... já sem na tom jeho xichtě závislá!!

Nemesis

25. ledna 2010 v 20:37 | Kirsti |  ||==Videa
Bezmezně miluju tenhle song!!

Burn It Down live Graspop

22. ledna 2010 v 19:40 | Kirsti |  Avenged Sevenfold
Syn a Zacky sou pěvecká dvojka za všechny prachy...!
Zackymu to ujíždí fakt kouzelně!

Činčily

21. ledna 2010 v 16:39 | Kirsti |  III. Era
Jedna z mých domácích prací, kterými jsem, mimo jiné, oslňovala u přijímaček...
Tvořila sem to u Kaiserový... a srala sem se s tim neuvěřitelně dlouho!
Ta vpravo nahoře a ta pod ní jsou kreslený přímo podle naší Mišpule... takže kdybyste chtěli porovnat, tak tady sou ty dvě fotky, podle kterejch sem to kreslila a který sem si dokoce sama vyfotila

Všechno nejlepší!

20. ledna 2010 v 18:30 | Kirsti
20.1.
Nádhernej datum!
(mně osobně je nějaká pedagogická rada u prdele...)

20.1., to jest dneska, má narozeniny:

Paul Stanley (KISS)
58 let

Matt Tuck (Bullet for My Valentine)
30 let

Rob Bourdon (Linkin Park)
31 let

Martin Škaroupka (Cradle of Filth)
29 let

Juha Kylmänen (For My Pain...)
29 let

a jeden dobře šílenej živočich, kterej si řiká Kirsti (katka-ladushka.blog.cz)
15 let

(vim, že ta moje fotka tam je velmi aktuální... ale tak 13 let sem 13 let tam...)

A všem mockrát děkuju za gratulace!!


Krásný dárek k narozeninám!

19. ledna 2010 v 18:56 | Kirsti |  Bla bla...
Z oficiálních stránek Střední umělecké školy Václava Hollara (http://www.hollarka.cz/)

Výsledky talentové zkoušky

Seznam přijatých uchazečů podle čísel: 1,8,9,10,11,12,18,21,22,27,28,29,30,35,39,40,41,42,52,56,58,61,63,66,67,68,71,77,78,121,125,
127,128.
Seznam nepřijatých uchazečů podle čísel: 2,3,4,5,6,7,13,14,15,16,17,19,20,23,24,25,26,31,32,33,34,36,37,38,43,44,45,46,47,48,49,50,51,
53,54,55,57,59,60,62,64,65,69,70,72,73,74,75,76,79,80,81,82,83,84,85,86,87,88,89,90,91,92,93,
94,95,96,97,98,99,100,101,102,103,104,105,106,107,108,109,110,111,112,113,114,115,116,117,
118,119,120,122,123,124,126,129,130,131,132,133.


Moje číslo... 21!!

VZALI MĚ! VZALI MĚ!! VZALI MĚ!!!

Chtěla bych všem moc a moc poděkovat za podporu!!
Tohle je fakt úžasnej dárek k mejm zítřejšim narozeninám!!

Časem vám eště napíšu nějaký podrobnosti jak probíhaly talentovky a tak... spoustu podrobností! Tolik podrobností až vás to bude mrzet!!


Zítra se to všechno rozhodne!

17. ledna 2010 v 16:03 | Kirsti |  Bla bla...
Tak jo... zejtra mě čekaj talentovky!
Doufám, že nezačnu panikařit, hysterčit, ani nic podobnýho... protože zatim u mě totální klídek... proč se taky stresovat, když na to mam lidi...? Máma kuli mejm talentovkám už asi dva měsíce nemůže spát... a úplně nejvíc jí znervozňuje, že já nejsem vůbec nervozní...
No každopádně to bude zejtra vtipný!
Tak mi držte palce!

To mi vysvětlete...

13. ledna 2010 v 20:43 | Kirsti
...jak může mít takhle krásnej chlap tak hnusnou kytaru?!?

Vyvraždit všechny hokejisty!!

8. ledna 2010 v 21:34 | Kirsti |  Bla bla...
To byl dneska zase den!
Už když sem se ráno probudila mě šíleně bolela hlava. Došla sem k závěru, že to přežiju a aspoň budu mít pořádej důvod bejt podrážděná a nepříjemná. Vyrazila sem do školy. Asi sem vyšla pozdějš, nebo sem se nějak víc loudala, ale když sem šla kolem tělovičny tak už sem slyšela zvonění. V klídku, první zvonění. Jak nedávno poznamenala Laduš: " Zvláštní, člověk přijde v 54 a eště pořád neni poslední."...
Zazvonilo i podruhý a do třídy napochodoval vytlemenej matikář. Milujeme hyperaktivní učitele! Eště ten jeho dementní kousavej humor! Prostě háček na ryby! Celou hodinu sme psali slíbenou písemku. Znáte takovýty slovní úlohy typu "Pavel má dvakrát tolik peněz co Honza, Jirka má o 20% víc než Pavel a Zdeněk má o 60Kč míň než Honza. Kolik má každý z chlapců, jestliže dohromady mají 3560?"?? Tak takovýhle sme tam měli tři. Možá eště o něco těžší... Do jedný nám nasral dokonce zlomek! Teda ono to neni až tak těžký. Jenom že člověk musí pořád řešit co označit jako x... pak to stejně označim blbě a když mi vyjde příšerný desetiný číslo, tak musim předělat celej zápis, o rovnici a výpočtu ani nemluvě! Ne, tak ale žádná velká pohroma se nekoná. Všechny ty úohy mi vyšly. Ta třetí (ta s tim zlomkem...) sice až ve spolupráci s Ladou... ale vyšla! Kdo má taky vědět, že ta stovka se k tomu měla přičíst a ne odečíst (mi bylo divný proč mi místo 1400 vychází 1200)... nebo kolik je 3/5 z 500...?!
To někdy v tejdnu sme počítali taky takovou hezkou úlohu... "Po dvoře běhají králící a slepice. Celkem tam je 440 nohou a 186 hlav. Kolik je na dvoře králíků a kolik slepic?" Mimohodem Lada to fakt spočítala...
No dál...
Druhou hodinu máme fyziku. Pro změnu sme psali písemku. Výsledný odpor v sériovém a paralelním obvodu. Chuťovka! Jeden příklad (ze dvou) sem neměla úplně dopočítanej... naštěstí Lebduška má pro mě slabost, takže mi stejně dal jedničku. Úžasný bylo, že si před nás (Mě a Ladu) sednul Lemra Klíma s Hovado Pětíkem a jednou za čas se rozhodli neotrvovat Ladu, ale mě. Měla sem na lavici položenej obrázek Syna (ono se na něj hezky dívá!!) a ty dva blbci furt otravovali s těma jejich dementníma a rádoby vtipnejma otázkama... "Co to je za pána?" "A proč na něj pořád koukáš?" "On ti řiká co máš do tý písemky napsat viď? To je určitě ňákej fyzikář!"...
No byla sem neskutečně šťastá, když sem se jich další hodinu zbavila! Třetí hodina sou jazyky. Sme rozdělený angličtina - němčina. Na němčinu nás je jenom 8 a samý holky. V pátek sme na NJ ve výtvarce. Hned vedle maj třídu nějaký malý hokejisti. 7H nebo 6H... to je prakticky jedno... Já se v týhle havěti nevyzám... je to malý, ošklivý, absolutně vypatlaný a neskutečně otravný! Hlavně sou úplně vysraný ze mě, obzvlášť z mejch bot (Steel) a když si občas vezmu kloubovej prsten, tak sou vysraný dvojnásob! Ty jejich blbý kecy, většinou "Týý volee húústýý bóóty!!", mě sice obtěžujou, ale nijak zvlášť nerozčilujou... oni za to nemůžou, že sou dementní! Jo, jednou už mě pořádně nasrali, když mi manipulovali s botama. Ale to nebylo nic proti dnešku! Ve škole nemáme klasicky skříňky. Máme to udělaný debilně tak, že před každou třídou je botník a věšáky a tam si odkládáme věci. Takže si takhle o velkou přestávku před němčinou sedim ve třídě, v duchu si nadávám, že sem si doma zapomněla svačinu, najednou přijde Bayer, kterej má vedle s těma kriplama matiku (občas si takhle chodí pokecat... většinou oznámí Elišce, že v oblíbené páteční písemce zase někde prohodila znamínko a ti páde to má celý blbě...). V ruce držel můj nůž s tim, že se válel na chodbě, jestli neni někoho z nás. Ten nůž sem měla v kabátu v kapse. V tu chvíli sem měla fakt chuť vraždit! Nevim jestli mě rozzuřilo víc, že se mi ty zkurvenci hrabali v kapsách, nebo, že mi šmatlali na nůž! Každopádně kdybych v tu chvíli viděla jedinýho z nich, tak už by si hokej nikdy nezahrál!! 45 minut mi nestačilo, abych vychladla... A pak když skončila hodina a my se šly pakovat na tělocvik, na chodbě už tam byl hlouček těch sráčů a čekali čí je ten kabát. Když se si ho vzala já, jeden z ich vítezoslavně prohlásil "Já to řikal!"... Ten zmrd netuší jaký měl štěstí, že sem ten nůž měla zahrabanej kdesi hluboko v tašce!! Jinak by jeho střeva skončily místo těch světýlek, co maj ve třídě na zdi!!
Čtvrtá hodina, tělocvik, kruhy. Když pominu, že nesnášim jakejkoliv pohyb, tak nesnášim, když někde visim! Mimoto mam jemný umělecký ručičky a nemam v nich absolutně žádnou sílu. Takže se na těch kruhách udržet, vypadat při tom ladně a elegantně a dělat i složitjší věci než tam jenom viset jak opice, je pro mě absolutně nadlidskej úkol! Ve vší mojí pohybové šikovosti se mi povedlo si nějak škubnout rukou (pravou samozřejmě), že sem měla asi dvě hodiny pocit, že mi snad upadne jak to bolelo!
Pak už následovala poslední hodina, zemák. Aspoň, že tak! Pátek je jedinej den kdy máme jenom do půl jedný. Bolela mě ruka, hlava a Čibera si tam vzrušeně vykládal něco o srážkách, takže sem moc nevnímala... Zajímalo by mě, jak dlouho mi bude eště předhazovat, že sem si dovolila v jeho hodině kreslit (Synystera)...!
No a pak se konečně šlo domů. Potom sem měla eště kreslení. Nikdy nepřestanu žasnout, co všechno Kaiserová dokáže s takovym obyčejnym jménem jako je Kateřina... I když nejpříšernější je pořád její nejoblíbenjší tvar "Katuška"! Dojímá mě, jak tam k ní se mnou chodí jeden kluk. Metalista, dost vysokej, docela i hezkej, je mu asi 17... a prostě je to fakt ten drsnej týpek (bez jakékoli ironie nebo posměchu!) a víte jak mu Kaiserová řiká?? Marečku...
Ale nakonec se mi nálada i trochu zvedla. Když sem po kreslení čekala na bus, ani ne deset minut, tak kromě toho, že sem neuvěřitelně omrzla, sem viděla asi 10 bagrů♥ a nejmíň 20 traktorů!

jaaj to je šíleně dlouhej článek!
Takže jestli to někdo přečet celý... doufám že vám stačí, že sem to napsala! Nechtějte po mně abych to o sobě i četla!! Jestli to někdo fakt přečet celý, tak se chci omluvit za případný chyby, havně vynechaný písmena! Ta klávesnice už fakt sotva píše a jestli ste to přečetli, tak je vám asi jasný, že já taky nejsem zrovna v nejlepšim stavu... může se klidně stát, že píšu nesmysly...!

Obrázek pro lepší náladu
(těšim se do postele!! Doufám že se mi o něm bude zas zdát!!)
On má tak krásný rty!! Teda on je krásnej celej! Ale ty jeho rty...!!

Synyster

7. ledna 2010 v 19:53 | Kirsti |  III. Era
Zvláštní... ještě pře pár dny sem měla jenom matný povědomí, že existuje něco jako Synyster Gates... a není tomu tak dávno, co sem neměla ani tušení, že někdo takovej existuje...
A pak z ničeho nic se mi o něm začalo zdát... někdy od Novýho roku... každou noc se mi o něm zdá!
Vzplanula sem náhlou láskou...
...a samozřejmě začala kreslit

Kreslila sem to hlavně ve škole... takže když se vezme v úvahu, že sem stíhala při tom kreslení eště počítat rovnice, přiblblý slovní úlohy, konverzovat s Krtkem a radit Elišce co je x... to neni zas tak strašný...
Jinak je chudák nějakej takovej celej šejdrem... a hlavně ta pusa měla bejt vejš!

Tu je předloha